Víte odkud pochází vánoční hvězda?
Tuto květinu znali dobře již staří Aztékové, ano, ti obývající střední Ameriku a poloostrov Yucatan,
kteří ji nazývali v jazyku Nahuatlu Cuitlaxochitl (ze slov cuitlatl, zbytek, a xochitl, květina),
v překladu znamenající “květina” žijící na zbytcích půdy.
V Mexiku je nazývána Noche Buena, tedy Štědrý Den.
Spojení s Vánocemi sahá v Mexiku až do 16. století. Odtud také pochází legenda o chudé mladé dívce, která neměla peníze ani dárek k oslavě Ježíšova narození.
V příběhu se objevuje anděl, jenž chudému dítěti poradil natrhat obyčejný plevel a položit jej před kostelní oltář. A nastal zázrak. Z obyčejného plevelu vyrašily karmínové „květy”. Jejich tvar má údajně symbolizovat betlémskou hvězdu a červené zabarvení horních listů krev jako oběť Ježíše Krista.
O masové rozšíření symboliky poinsettií do celého světa se postarala rodina německého emigranta Alberta Ecka, který se v roce 1900 přistěhoval do Los Angeles.
A jak se slaví Vánoce v Mexiku, zemi bohaté na folklór a tradice, kde kostely z koloniálních dob vyrostly přímo ze základů indiánských pyramid?
V Mexiku, jako všude v tropech, se Vánoce konají z velké části pod volným nebem – na ulici.
V druhé půlce prosince, zazní po setmění v mexických městech zpěv a litanie. Uličkami prochází posadas – průvody se svíčkami a s “El Nacimiento” – folkloristickou variantou božího narození, podobnou našemu betlému.
Po skončení rituálů a průvodu zazní mariachí a začíná mexická fiesta s jídlem a pitím, která jde dlouho do noci. Tato (před)vánoční fiesta vrcholí Štědrým večerem, mexicky: Noche Buena.
Mexická Noche Buena – začíná v rodinném kruhu. Štědrovečerní stůl se nevyznačuje právě tak tradičním menu jako tomu je např. u nás. Jako jídlo se sice někdy podává krůta ale obvykle to je pozole – silná kukuřičná polévka, dále tamales – tašky z kukuřičného těsta s masovou náplní a zabaleného do banánových listů. Doprovází je jako vždy a všude v Mexiku: tortilly, rýže a fazole a co samozřejmě nechybí: pikantní salsa.
Vánoční stromečky nejsou v Mexiku běžnou záležitostí. K vidění bývají jen v kostelích, restauracích, divadlech a v domech bohatých lidí. Vzhledem k tomu, že se musejí dovážet až z Kanady, nejsou stromečky zrovna levné. Pinata – hliněný džbán na vodu velikosti sudu na zelí je pro většinu Mexičanů adekvátní náhražkou vánočního stromečku. Džbán se obaluje papírovým límcem a zdobí peřím. Tvarem i zdobením pak pinata připomíná překrmeného páva anebo dobře vykrmeného krocana. Rodiče pak v domě zavěsí pinatu do dveřního rámu, naplní ji a po okraj hračkami a vrcholem vánočních oslav se pak stává rozbití pinaty.
Celá tato vánoční hra má začátek v průvodu se svíčkami. Toho se účastní všichni členové. Děti chodí se svíčkami potemnělým domem, klepou na dveře a přitom zpívají koledy o Ježíškovi. Dveře, na něž děti klepou, jsou však zamčené, stejně jako tomu bylo, když Josef s Marií obcházeli marně Betlém, když hledali pro své novorozené dítě útulek. Nakonec se všichni sejdou v místě u dveří, kde visí pinata, tam jsou dveře otevřené, vejde se dovnitř a děti se radostně snaží rozbít pinatu a dostat se tak ke svým dárkům. Děti jsou na hliněnou pinatu vybaveny dřevěnými hůlkami, když se její obsah konečně podaří rozbít a dárky se vysypou na zem, každý si z nich může vzít, co se mu líbí. Tak je zřejmé, že záleží na rychlosti a chytrosti dětí, co kdo ukořistí pro sebe.
Velmi oblíbené jsou v Mexiku vánoční svícny zvané “arbol de Navidad“. Svícny jsou z porcelánu nebo hlíny. Každý z nich je bohatě malovaný a zdobený sádrovými ozdobami v podobě zvířátek a rostlinných motivů. Mohou na nich být i výjevy ze života Kristova. Velikostně mají svícny opravdu velké rozpětí, a to od několika málo centimetrů až po 2 nebo dokonce 3 metry.
Že se to všechno neobejde bez pití je pochopitelné a nemusí to být právě Tequila nebo Mezcal – typické mexické kořalky, o vánocích se dává přednost punči nebo výbornému mexickému vínu.